Diktatori 20.stol.- cast c.3

28. března 2013 v 5:10 | Míla Remsa |  Historie, politika, ekonomie
HISTORIE K POCHOPENI SOUCASNOSTI - dil CTVRTY

XX.stoleti - diktatoru a diktatur - cast TRETI
----------------------------------------------------------------
Za Pereze Jimeneze narůstá do nebývalých rozměru bludný kruh, ze kterého se Venezuelapomalu začala dostávat vlastně az v prvních letech vlády současného nezuelapomalu začala dostávat vlastně az v prvních letech vlády současného
patriotickeho prezidenta Hugo Chaveze. Protože PŘEDTÍM Venezuela BOHATLA VÝVOZEM NEROSTNÝCH SUROVIN, ale jedine ZA CENU POTLAČENI VLASTNI PRODUKCE !! A to nejen průmyslové, ale i te tradiční - zemědělské ! No proboha, to je jako prodávat vlastni krev a jeste u toho omezit dýcháni vzduchu prirodniho, vymenou za zelezite vino Malagelo a tlakové lahve vzduchu s přiškrceným ventilem !! A neděje se ted náhodou neco podobného po r.89 take v Cechách ? Dobra česka jablíčka s cenou drive od 2 Kcs 50 haleru do max.4 Kcs za 1 kg se válejí pod stromy, ale v obchode ( stejne jako ZATÍM tady -ve Venezuele ) si muzete koupit jedno jediné importované ( snad holandské ) naleštěné jablko za 15 Kc. Jenže je tu jeden dost podstatný rozdíl. Hruska a jablko -stejné jako napr. kiwi- se proste do Venezuely dovézt MUSI,( z Argentiny,USA, Evropy ) protože tu pro pěstovaní těchto druhu ovoce absolutné nejsou prirodni podmínky !!
Tedy - od 50-tych let Venezuelavětšinu výrobku zbytečné dovazi. V těchto 50-tych letech pochází z USA az 60% venezuelského dovozu. Jeste v letech 80-tych činil tento podil 40%. S přičtením ceny za dopravu a clo je severoamerické zbozi -VCETNE ZEMĚDĚLSKÝCH PRODUKTU - ve Venezuele drazsi nez v USA, pricemz průměrný výdělek Venezulancu je >mnohonásobne< nizsi !!
GLOSA: Tato situace se ani později nijak nezměnila. Uz tedy přátele -alespoň trochu - chapete.co chce nyni patriota Chavez ? Chápete,,proc jsem se take ja sam proste musel rozhodnout -alespoň dočasné- obětovat tolik casu pro změnu témat svých clanku, puvodne motivovaných JEN turistikou ? Nejsem proste z tech, kdo vidi neco bíle a pod tlakem určitého procenta tzv. konformního veřejného mineni by začal najednou souhlasné tvrdit: "Ne, vy všichni mate pravdu, je to cerne !". Podrobnosti přijdou zanedlouho v dalších pokračováních o současnosti.
Ale vratme se opet do let 50-tych. Nespokojenost s diktaturou stoupala. Na konci r. 1957 uz byla neudržitelná. Perez Jimenez, jako by si to neuvedomoval, zorganizoval "plebisciť', podle jehož falšovaných výsledku si lid udajne pral, aby zůstal prezidentem jeste dalších 5 let. (I s tímto faktem nyni operuje tzv. radikální opozice ve válce masmedii, zpochybnuje cisla anket vládních informaci, podava cisla svoje a vyhrožuje opakováním události dale vzpomínaného r. 1958) .
Co si vsak lid >skutečne< pral, prokazal uz v lednu 1958, kdy vysel do caracaskych ulic a pustil se do otevřeného boje s caracaskou vojenskou posádkou. Vsak ani armáda nebyla jednoznačne pro podporu Pereze Jimeneze a tak diktátor 23.ledna utika do Spanelska, kdy uz hořela budova policie a na ulicích Caracasu leželo pres 200 mrtvých a stovky raněných.
Moc opet přebírá prozatímní vlada, v jejimz cele stoji levicové orientovaný kontraadmiral Wolfgang LARRAZABAL. Během necelého roku přípravy k volbám ziskal velkou popularitu a tak se cekalo, ze z voleb vyjde vitezne. Tesne vsak zvtezil Romulo BETANCOURT.
Vsak kratke období Larrazabalovy vlády bylo do te doby snad nejpokrokovejsim. Byly otevřeny brany věznic a domu se mohli vrátit exulanti. Více nez 100 milionu Bs (tenkrát jeste mel menovy bolivar svou silu) bylo uvolněno pro ¼ milionovou
''armádu" nezaměstnaných - pozůstatek z doby diktatury. Současné došlo k rychlému odlivu kapitálu do zahraničí a k bankrotu mensich podniku. Londýnské pojistovaci společnosti ohlasily, ze statni převrat Venezuely je stal vice, nez velké zemětřesení v San Francisku.
Ukázalo se, ze Venezuela není tim nejloajalnejsim partnerem USA ze všech zemi Latin.Ameriky, za nehoz byla pokladana. Navsteva tehdejšího prezidenta USA -Nixona skončila ostudou. Demonstranti mu zabránili vstoupit do Panteonu a Nixon tak musel hledat utociste na ambasádě USA. A naopak s nejvetsi slávou byl pak caracaskym lidem uvitan Fidel Castro -24.1.1959.
Vsak jiz mesic na to se ujal vlády Romulo BETANCOURT - nejzavilejsi nepřítel Kuby. Sam sice kdysi začínal svou politickou kariéru jako levicak a krátkou dobu v exilu byl dokonce i komunistou. Jeho odklon doprava vsak plne odpovídá znalosti uměni :"Jit vzdy s proudem" -tedy směrem politické strany -"Demokratická Akce" (AD), která ho "udelala". AD- společné s "Krestanskymi Demokraty" ( COPEI) -druhou stranou, podporovanou velkokapitalem, se zahy stava politickou silou zeme.
A jak jsem se jiz jednou zmínil -od r.1959 az do okamžiku prvního Chavezova volebního vitezstvi v r. 1999 - se pak ve Venezuele pravidelné střídaly vlády těchto stran podle ústavy v 5-tiletych intervalech, vlastne si vzájemne předávajících moc - asi jako nyni v CR - ODS a Soc.dem. Prezidenti jsou civilisté a armáda se podřizuje jejich rozhodnuti. Na prvni pohled to vypadá jako skutečna demokracie. Ve skutečnosti vsak ty 2 strany drzi v rukách veškerou moc, diky nesrovnatelné vetsim prostředkům, ktere mohou investovat do ziskavani přívrženců a do volební agitace. Programy obou stran se od sebe příliš nelisi, ale presto mezi nimi vládne tvrdý politicky "boj o koryto".
Hlavni osobnosti strany Křest.demokratu (COPEI) je její spoluzakladatel Rafael CALDERA - prezident Venezuely v letech 1969 - 1973 a take pak později jeste jednou -jako poslední "nesocialisticky" prezident, ktery předával moc nove zvolenému Hugo Chavezovi v r.1999.
Komunisté museli ostre bojovat proti represivní politice i po svrženi diktátora Pereze Jimeneze. Během Betancourtova mandátu vyvrcholil tento boj dočasným přechodem teto strany do ilegality a taktikou querilly (partyzánské války). Betancourt v te dobe přerušil diplomatické styky s Kubou a dal krvavé potlačit vojenské vzpoury v přístavech Puerto Cabello a Carupano.
Na leta 1964 - 1969 vystřídal Betancourta jeho spolupracovník -Raul LEONI. Situace v zemi se poněkud uklidnila -i když ozbrojené skupiny querilleros pokračovaly ve sve cinnosti, coz vlastně pokračovalo az temer do let 90-tych.
Na dobu vlády reprezentanta strany COPEI - Rafaela CALDERY se zde vzpomíná jako na dobu relativního klidu a bezpečí. Presto se neporušilo pravidlo :" Kazdy chvilku taha pilku", a strana "AD" postavila do cela národa bývalého Betancourtova minist. vnitra: CARLOS ANDRES PEREZe (často se dale udava pod zkratkou CAP). Ten se zapsal do dějin především znárodněním železné rudy a později i ropy (01. ledna 1976 ). Tento to vsak nečinil z vlasteneckých pohnutek jako nyni Chavez. Jednalo se o falešný populismus a jednu cast jeho - libive politiky na všechny strany. Aby "nadnarodni bratři" se necítili zase tolik poškozeni timto znárodňovacím aktem, bral si CAP od MMF jednu velkou pujcku za druhou. Tyto peníze zase "půjčoval" dale ruznym svým "kamaradickum", aby jiz pak nějak zapomněl zadat navraceni těchto nemalých castek. Tak "potápěl" zemi stale hlouběji a lid zacinal mit hlad. Shora zminene znárodněni byla vlastně sabotaz, protoze -mimo jine-nejak take zapomněl zajistit patřičné vyškolené odborníky do důležitých míst.
-------------------------------Pokracovani ve CTVRTE casti.
 


Aktuální články

Reklama