LASKA na PRODEJ po LATINSKOAMERICKU

24. ledna 2013 v 2:40 | Míla Remsa |  Něco o mne
Mili pratele, tento pikantni clanecek je jeden z tech, ktere ted pisi znovu, nebot byl nenavratne "splachnut do zumpy" Internetu se zanikem webinu. A myslim, ze by byla velka skoda to tak nechat.

Uz jsme zde psali na ruzna temata. Zeme, ve ktere ziji, je tak krok za krokem predstavovana se vsemi svymi tvaremi tem, kdo ji chteji opravdu poznavat dokonale, namisto jen pouze vyuzit zdejsi plaze a hotelove all inclusive. Proc se tedy nedotknout tematu nasledujiciho, ktere rovnez az dosud tvori soucast zivota spolecnosti na planete? A jak dokladuji dejiny - vzdycky jeho soucasti byla.

Nekomu se krasy teto zeme zapsaly do srdce natolik, ze sem opakovane rad vraci. Jako dukaz slouzi 2 rodiny z Ostravska, ktere na me adrese vzdy velmi rad uvitam, protoze uzijeme spoustu legrace. Tentokrate vsak to byla pouze "panska jizda". Te prvni z dvojice, ktery uz tu byl temer jako doma, behem tech svych predchozich 2 navstev ostrova a behem jeste teto treti - posledni jiz klasickou nabidku programuu a vyletuu vycerpal az na dno, Vsak ten druhy z dvojice - ackoli "novacek" na tomto kontinente - dalo by se rici, ze "znasilnil" toho ostrileneho zde, aby s nim vychutnal jeste projizdku na konich, ackoli ten si odjakziva k tem rechtavym lichokopytnikum udrzoval patricny odstup. Nu a pak uz se zacali ponekud nudit. A tento stav nejednou byva pocatkem excentricity.

A tak jeden vecer ke konci jejich pobytu, kdyz uz jsem se pomalu ukladal k spanku,
najednou zvoni tlfn, s pro mne sokujicim pranim: Pane Remsa, chteli bychom dnes poznat nejaky zdejsi nocni lokal - a to s kompletnim servisem! Temer jsem se zpotil, uprimne se jim priznal, ze mne dostali do uzkych a odhalili mezeru v me praxi, ze v tomto "nejsem nikterak honeny", protoze ja do zadnych takovych "haremu" nikdy nechodil ani v Evrope. Ze tim spise se jim vyhybam zde, protoze bych rad zemrel jinak nez na nasledky pohlavni choroby. Ale snaha pokud mozno VZDY vyhovet turistovi - tim spise krajanovi mi sama pak vlozila dalsi slova do ust, ze se i v tomto pro ne pokusim "rozhybat". Odpovedii bylo nekompromisni: No VY jste tady doma, tak se snazte, vzdyt to prece nemusi byt zrovna hned! Ze zoufalstvi tedy volam kamaradovi, sefovi blizkeho velkeho hotelu, jestli mi muze nejak pomoci a v nahle vyvstalem problemu mne nejak zorientovat. Kdyz se dozvedel oc se jedna, i on se citil jaksi zaskocen a ponekud rozpacite prislibil ze se pozepta, abych mu zavolal tak za 20 min. Vsak po jejich uplynuti mel jeho mobil jen zaznamnik a pevnou linku nikdo nezvedal. Udelal jsem tedy s mymi komunikacnimi prostredky moudre totez, zaujal zaslouzenou horizontalni polohu v hamace a vykrocil do rise snu v nadeji, ze ti 2 nepokojni dobrodruzi odnaproti - s momentalni revoluci vnitrnich zlaz na pochodu - snad udelaji totez.

Vsak chyba lavky! Najednou zvonek od branky, doprovazeny klaksonem. Pred ni stoji ti dva nadrzeni "netopyri" a ukazuji na sofera: "Tak co je s Vama, pane Remsa?". Tenhle moureninsky taxikar dobre vi, KAM nas ma zavezt a my Vas potrebujeme jako tlumocnika!". Tak to bylo pro mne opravdu VELMI rychle probuzeni! V Porlamaru jsme zabocili k jednopatrove vile v ustrani (no jak jinak, ze?), kde by uvnitr nekdo neznaly tezko hledal skupinu knezek lasky. Dodnes mam schovanou jeho navstivenku - no, clovek prece nikdy nevi, ze?! V ustrety nam vysel bordelpapa v dzinach a cepici ksiltovce, vcelku snadno zamenitelny s traktoristou JZD. A dale vsechno probihalo asi jako na slepici farme - nebo prinejmensim jako ve Zverimexu. Po ujisteni, ze jsme tam jen omylem nezabloudili, bordelpapa zapiskal pronikave na prsty a behem chvile se z obou schodist "sesypalo" a pred nami vojensky seradilo asi tak 15 tech nocnich pracovnic, ke kterym nam jejich pasak nedbale pokynul hlavou. Prvni z mych "sverencu" se nesmele zeptal, zda nektera ze "spolecnic" nahodou umi alespon trochu anglicky. Ta nesmelost otazky byla, vzhledem k prostredi zcela namiste a take "traktorista" se na krajana podival, jakoby byl tazan zda tam take nahodou nepracuje Panna Maria. A posleze uz jen z jeho pysku vypadlo: "Heeee??" a jen suse oznamil: "Hodina 300 USD a pulhodina 200 USD", rozevrel usmudlany sesit a cekal.
Druhy z mnou provazenych spolecniku se zase odvazil pipnout, zda by nahodou nebylo mozno pozadat na pokoj o lahev cerveneho vina. Reakce byla obdobna, jako by zadal prinejmensim "elixir zivota" nebo Sveceny olej z hory Sinai. A tak si kazdy ze spolecniku meho vecera prstem ukazal na tu svou "kralovnu" a pak mne s tou nejuprimnejsi slovanskou bodrosti vybidli: "No tak pane Remsa, vyberte si take jednu, my to radi zaplatime!".

No - holciny postavicky spatne nemely - to uz prece byva automaticka prednost mladi. Kdyz vsak muj pohled pomalu vystoupil od jejich kotniku az ke tvari, muj prvopocatecni zachvev zajmu byl pomerne velmi rychle zmrazen obchodnim chladem jejich obchodnich tvari. Beze stopy zajmu, kdo si na ne prave prstem ukazuje. Stejne by se na vas dokazala divat napr. policajtka, urednice magistratu nebo prodavacka vajec z trznice. Opravdu nerad jsem zklamal jejich velkorysost, ale reagoval jsem, jak jsem citil: "Ale chlapci, dekuji, ze pri svem evidentne krestanskem vychovani take nezapominate na sveho blizniho v Kristu. Vsak jen si uzijte sami a ja si zatim poklabosim s nasim taxikarem venku na cerstvem vzduchu." (Nu, tolik jsem zase nemlzil, protoze ja i v puberte musel mit k milostne hre nejakou tu romantiku!).
Panove moureninovi zaplatili, ten neco nacmaral do umouneneho sesitu a uz dosti neomalene pobizel "vybrane kusy stada"at sebou koukaji pohnout". Vsak po chvili se na chodbe opet objevil ten prvni. Na nechapavy pohled a otazku tech, kdo jsme tam byli vlastne "sluzebne" tedy mych a taxikare - otravene licil: "Ale - tenhle narod je prasteny. Hned po prichodu do cimry ta holka pustila radio na plne pecky, ja mam rad ticho a tak jsem mel hodne brzy po chuti i po energii". A netrvalo to ani tak dlouho, kdyz se k nam take pridruzil take ten druhy cs. milovnik, ktery si priplatil. Ten zase pro zmenu referoval, ze snad ten bordelovy traktorista pouziva nejake presypaci hodiny, protoze po chvili zabavy jiz bouchal na dvere, ze uz to staci. U recepce pak prohlasil neco ve smyslu: Holt doma je doma!" A pak jednoznacne zaveleli soferovi: "To by uz stacilo, jedeme domu spat!"

Ja se vsak tak rychle nevzdavam a take vzdy rad odevzdavam dobre vykonanou praci - at uz je to v kteremkoli oboru. Proste nemohu mit uspokojeni ze servisu zakaznikovi, se kterym nakonec neni spokojen. Navrhl jsem tedy zajit jeste do nektereho podniku jineho - alespon nahlednout - pro castecne "zlepseni chute". Ridic opet vedel kam. Nutno objektivne prohlasit, ze tam uz docela pekny sal, devy byly prijemne a s inteligentnim vyrazem. Dle toho se take prijemne chovaly ke klientovi a jiz proto se zcela automaticky zdaly byt klientovi hezci. Nejdrive se snazily delat v sale svemu zakaznikovi rozkosnou spolecnost, aby pak zazitek na pokoji byl hlubsi. Nemusim vsak snad ani podotykat, ze cena byla o neco vyssi - 500 dolaru. Minili jsme chvili pozorovat to prostredi. JENZE - byl tam takovy kraval v decibelech, ze sam cisnik mel problem rozumet, zda si objednavame pivo ci sklenku vina. Tim se nase znechuceni z nocniho vyletu zavrsilo a po ceste domu se jeste oba krajane v aute pohadali mezi sebou, kdo ze na ten pitomy napad prisel jako prvni a ze kdyby radeji ty utracene dolary dali tady panu Remsovi na granulovane zradlo pro psa, alespon 2 roky by nemusel do Zverimexu oni ze by meli mit navic uspokojujici pocit z vykonani dobreho skutku!

A jinak - tady na Margarite, na vyhlasene Playa El Agua se poradaly popularni diskoteky. Bylo verejnym tajemstvim, ze jejich poradatele tam umyslne zvali "lehke devy" z daleka - siroka, aby misto konani vzdy "praskalo ve svech". Tyto "nymfy" mely jasne stanovene taxy za kazdy ukon. Kdyz si je vsak klient chtel privest na hotelovy pokoj, setkal se s problemy. Hotelova ochranka ma striktni pokyny a nepomaha ani nabidnute podplaceni. Takze klient hotelu musi odvest svou "nocni vilu" v doprovodu hotelove ostrahy az na recepci, radne ji prihlasit jako hoteloveho hosta - tedy koupit ji pokoj a pak uz bylo vsechno v poradku.

Kdyz jsem prijel tehdy pred temi 14-ti lety do Caracasu, v centru bylo nekolik takovych "verejnych zarizeni". Vchod z ulice byl bez jakehokoli oznaceni a nazvu. Zpozoroval jsem, ze pomerne casto vchazeji a vychazeji muzi a po schodech uzke chodbicky sestupovali do suterenu. Sel jsem za nimi. Vsude - tedy i na strope bile kachlicky, myslel jsem tedy ze je to snad nejaka mala lidova nemocnice, zachytka. Take se nabizela myslenka marnice nebo malych jatek. Teprve az kousek hloubeji jsem najednou zaregistroval zeny za zavesy, zaclo mi svitat, ale i presto jsem se zeptal, kde ze to jsem. "Esto es burdel, senor, quiere Usted servicio?!" znela pohotova odpoved. Nu - slo to tam jako na bezicim pasu seriove vyroby. Venezulanci jsou jinak v praci velmi pomali, ale tady to vykompenzuji.

A ted prisel ten pravy okamzik zavzpominat pres 20 let zpet, kdy jsem - jeste za byvaleho rezimu - zacal svou karieru zahranicniho montera obrabecich stroju fabrik TOS. Bylo to hned po svatbe a to nikdy neni dobre. Mel jsem u toho nedostudovanou dalkovou skolu a tak jako tak - kazdy takovy z nas se musel nejdrive osvedcit na montazich po sve vlasti, pak v rangu socialistickych zemi, aby nakonec dostal duveru pro "expanzi" na zapad. Vsak na tomto miste a pri teto prilezitosti nadherny pribeh meho sluzebne starsiho kolegy:

Tehdy se vcelku dost prodavaly mensi horizontky na jihoamericky kontinent, ktery se pomalu vybabraval z pouheho zemedelceni a pastevectvi. Myslim, ze to bylo Mexiko, kam byli vyslani - jako obvykle - 1 strojar, doprovazeny nekym elektro. Montaz stroje z jednotlivych dilu v bednach a patricne zprovozneni trvalo tyden az 3 nedele - dle velikosti a slozitosti masiny. Sef male fabriky dal k ruce tem 2 ceskym machrum jednoho chlapika, ktery se vsak mel o ne starat 24 h denne - tedy az dokud neulehnou "spankem spravedlivych".
Nasi kluci - 1 zenaty a druhy svobodny - si jiz zpocatku chteli povyrazit a poznat mistni krasky "zvenku i zevnitr". Byli tedy zavedeni do mensiho, ale hezkeho baru - jedineho v tom pidimestecku. Vsak jako cizince je hned uvedli za sal, kde vse bylo cervene. Temer vzapeti se objevily 2 devcice "krev a mleko" (nebo v tomto pripade spise "krev a kakao") a hned se sapaly se sklenkou prichozim na klin. Ten zenaty byl jako fascinovan, lec svobodny kolega byl vice nohama na zemi. Zeptal se "Stop - kolik to bude stat?!" Dozvedeli se castku, presahujici jejich mzdu i s dietami za celou jejich praci se strojem tam.
Meli se tedy k odchodu - dle jejich mineni jeste vcas. Vsak mezi tezkymi rudymi zavesy dveri se vynorili 2 svalnatci jako z arabskych slavnosti hrabete Jofre de Peyrac ve filmu Angelika a ze nejdriv zaplatit. Kluci argumentovali, ze k nicemu nedoslo. Vsak hranatci neuhnuli ani z cesty, ani ve vyjednavani. Podle nich: Damy se jiz svlekaly a tak to vyjde na stejno. Kdyz nasi gigolove lamane vysvetlili, ze nemaji penize, byla privolana policie a zbytek noci prozili v cele.
Rano vsak argumentovali, ze musi jiz v 7. hod "hakovat" ve fabricce señora Jose.
Aaaa, tak to je neco jineho a policejni "anton" je dopravil do prace. Behem dopoledne prisel majitel podniku a ptal se, jak jde prace. Hosi referovali: " Teda señor, prace jde dobre, ale vecer jsme byli tak a tam…….." Sr. Jose se silene rozchechtal a pak blahosklonne pronesl: "Tak to je v poradku chlapci, zjasnete sve zachmurene tvare! Vite, MOJE je tahle fabrika, MUJ je take ten nocni podnik a JA jsem tady nacelnikem policie!"
Rovnez zde nemohu opomenout MUJ vlastni prvni zdejsi kontakt s prostredim nejstarsiho remesla na svete. Blizko meho hotylku ve starem centru Caracasu, na jedne z velmi rusnych hlavnich trid, jsem si vsiml pomerne frekventovaneho pohybu muzu, vstupujicich do suterenu a jinych vychazejicich. Vchod byl siroky pomalu jako do METRA, ale nahore nijak oznaceny. Zvedavost mi nedala a zacal jsem sestupovat po zaspinenem schodisti, s bilymi kachlickami na stenach i strope, jako nekde na jatkach nebo alespon u reznika. A dole v pritmi najednou rozeznavam nejaky ten cerveny zaves a sem tam postavajici zenstinu. Po navratu nahoru se ptam vychazejiciho, co ze je to misto, kam vstupuji?! Nu a ten prekvapene odpovedel: "No prece bordel, señor, vy jste tu novy?!".

V jedne dobe se zde zdrzovala skupina takovych ceskych ozralku, mene uz podnikatelu, kterymi by snad tehdy chteli byt (prodelali tu kalhoty, nadelali tu jen ostudu a dluhy - jak se u nas spravne rika). Jeden z nich si na te diskotece uzival celou noc a rano vypravoval, jak si pak "meril sve sexuelni sily" v bazenu prilehleho hotelu s jednou zdejsi "profesionalkou", ktera pry travila nejaky cas predtim i na Kube a (dle jeho mineni) PROTO byla "dosti vzdelana". Behem aktu pry mu objasnovala Marx - Leniske teze a vypravela historky o Fidelovi a Che -Guevarovi. Nu - kazdeho v teto exoticke zemi nadchne neco jineho, kazdy je jinak zameren. Napr. jednoho Moravaka - Valacha pri mem Jeep Safari zase dokazal "vzrusit" POUZE pohled na stavebne - silnicni stroje - bagry, sentinely, apod, sem tam odstavene u silnice. On byl nejak od fochu, proto tak zajimave deformovany, ALE - pro zbytek sve rodiny i skupiny - nudny. Jeden venezuelsky TV kanal prinasi pravidelny nedelni vecerni porad, s nazvem: 100% Venezuela. Jsou to reportaze na aktuelni temata a o neobvyklych denich i lidech. Nu a tak asi pul roku po me "exkurzi" nocnimi lokaly tady na Margarite davali zabery reportera, doprovazejiciho policii po obchodech s laskou v rajonu Caracasu a okoli. Tedy evidentne po zarizenich k takovym ucelum pro chudsi vrstvu, takze nic moc. Rekl bych, ze konkretni dejiste melo podobu ceske vezenske cely - z casu havlovske renesance kriminaluu v CR.

V tech caracasskych "komnatach" se platilo v Bs (zdejsich bolivarech), tehdejsi ceny se tocily okolo 80.000 Bs/hod (coz se rovna soucasnym 80 BsF) tedy unosne i pro popelare. Vsak nikoli uz napr. pro povalece - sberace odhozenych hlinikovych plechovek od piva, kteremu "vydelek " z toho postaci tak sotva na lahev lacineho aguardiente (tedy nechutne palenky) nebo zdejsiho vzdy vcelku dobreho rumu. No a on si pak o sve zabave s nejakou levnejsi zenstinou - v mozna jen o neco drazsi posteli, muze ve svem alkoholickem deliriu alespon nechat zdat. Takze - "sberatele skalpu" prijdte pretrumfnout Giacomo Casanovu ke Karibskemu mori, aby jste neprospane noci mohli pak dohanet v polednim zaru, ve stinu palem!!!!!!!!!

Zdravi vas vsechny…………………………..Mila Remsa
-----------------------------------------------------
P.S.
Akceleracni pobidkou ke znovunapsani tohoto clanku, zkonstatovani vhodnosti a tak i dulezitosti tohoto kroku byla skutecnost, ze v prubehu kazdeho roku MINIMALNE dva cesti turiste, ve veku obvykle mezi 28 - 45 let, se mne ptaji na podobne moznosti a zkusenosti, jako ti dva protagoniste v "panske jizde", popsani v prvni casti tohoto meho vypraveni. …….M.R.
 


Aktuální články

Reklama